Čistá rasa

Čistá rasa je opravdu důležitá věc, zvlášť pro někoho. Příběh mladého vyvolence(nordische rasse) snad někoho zaujme. Věnováno milovníkům psů.

Ležel na gauči s rukama pod hlavou. Rád se dotýkal krátkých vlasů na své hlavě. Mech příjemně šimral bříška prstů a Roman nikdy netoužil po jiném účesu. Tenhle mu dával všechno a navíc vyjadřoval jeho životní postoj. Patřil totiž k čisté, dokonalé rase. Osobně se dokonce považoval za nejčistšího z celé party. Každý totiž měl nějakou vadu, Joska hnědé oči, Karel zase černé vlasy. Tohle by jim ovšem neřekl, protože se alespoň snaží bojovat proti špíně a náplavě. Každý nemůže být dokonalý jako on. Modré oči, světlá pleť i vlasy. Dva metry výšky vzbuzovaly patřičný respekt u nižších tvorů.

Dnes zrovna viděl Vietnamce na tržnici. Zvedal se mu z nich žaludek.

Přesně kvůli takovejm neseženu práci,  samej cizák a bílá elita nezavadí o dobrej flek. Všude chtěj výučák, nebo se musí makat, protože dobrý místa zabíraj takový šmejdi. Stěžoval si v duchu na nespravedlnost světa.

 Začínal se nudit a rád by skočil s klukama na pivko. Jenže je bez peněz. Podpora stála za prd a kdyby mu občas někdo nedohodil nějakej kšeftík, tak by neměl ani floka. Sem tam dělal vyhazovače, nebo vymahače. Zlomit pár kostí při jeho síle nebyl problém. Dnes ale už cvičil, tak co dál? Mohl by si číst. Kouknul na poličku, odkud se na něj usmíval milovaný Führer na obalu Main Kampf. Už přemýšlel, že sáhne po tomhle titulu, ale ruka mu nakonec sjela ke komiksu Spidermana vedle. Vůdce je vůdce, jenže Roman se nikdy nedostal přes první stránky, i když by to nikdy nikomu nepřiznal. Asi to bylo moc složité.

 Po chvíli odložil i Spidermana a udělal si pár kliků. Nakonec oblékl výstroj a odkráčel do temnoty jarního večera. Zelený bombr, maskáčové kalhoty a pořádně těžký boty mu dodávaly patřičný vzhled. Boty měl nové, bohužel. Roman si totiž pořídil psa. Bojové plemeno. Jenže na cvičení nezbyl čas a tak se pitbullek nezměnil ve válečný stroj. Snažil se s každým kamarádit a pořád vrtěl ocasem místo nahánění hrůzy. Nakonec ho napadlo, že ho kamarád podvedl, určitě nebyl čistej. Nakonec mu okousal zánovní glády. To rozhodlo a pes skončil uvázaný v lese.

 Roman mířil městským parkem k hospodě a pod vysokým vzorkem nových botek křupal písek. Nebylo vidět na krok, ale cestu znal víc, než dobře.

Nějaký pivko mi snad na sekáč daj, říkal si Roman, když ho oslnilo ostré světlo odněkud zhora. Víc neviděl. Omdlel.

Probral se, otevřel oči a zase je hned zavřel, jak byl oslněný prudkým světlem. V hlavě mu zazněl hlas, spíš podivně, nezvykle než nepříjemně.

„Lež v klidu hochu, nejhorší máš za sebou. Odčervení a vyšetření proběhlo úspěšně. Oči nech zavřené, zakryj si je dlaní a pak pomalu otevři.“  Zmatený Roman poslechl. „Tak je hodný!“ pochválil ho ten hlas a Romana zalila příjemná vlna tepla. Skoro se oklepal blahem, jak to bylo příjemné. Malá čtvercová místnost s plastovým lůžkem mu připomněla nějaké filmy z vesmíru.

„Kde to jsem?“ otázal se a zvláštní hlas se opět rozezněl v jeho hlavě.

„Nemusíš mluvit, stačí myslet. Každou myšlenku slyšíme a odpovídáme ti právě tak. Tvůj omezený mozek nemůže pochopit, na jaké jsi planetě.“ Unesli mě, pomyslel si Roman. „My spíš říkáme odchytili, než unesli. Neměj strach, budeš se mít dobře. Každý nový kousek dostane přednášku o našem světě, aby se choval řádně. Tedy i ty. Jsme dokonalí, vše ovládáme myšlenkou. Naše mysl buduje a tvoří, dokážeme cokoli. A proto jste tu potřeba vy, lidé. Nedokážeme odhadnout vaše chování, proto jste užiteční společníci. Bavíte nás. Po mnoha tisíci let nudy jsme objevili vás. Poslouchej, chovej se vzorně a budeme ti dobrými pány.“

„Co?!“ vykřikl Roman a vyskočil. „Nejsem žádnej pes, doprdele!“  Neviděl žádné dveře a tak začal bušit do stěny. Tlaková vlna bolesti ho skoro srazila k zemi.

„Lehni!“ zavelel hlas klidně a po chvilce s důrazem „vztyk!“ Roman se odmítl zvednout a další bolest jím projela. Vyskočil. „Tak je hodný!“ ozval se hlas spokojeně a Romanem projela ta elektrizující vlna rozkoše. Oklepal se blahem. „Tak je hodný!“ opakoval hlas „Už víš co je mentální rána a mentální pohlazení. Nejdůležitější si poznal. Myslíš na to, jak bys utekl, inteligence si mnoho nepobral, ale pro naše účely to nebude důležité. Budeš určen k chovu, máme omezenou zásobu samců čisté bílé rasy. Tady budeš nejspíš žít.“ V hlavě se Romanovi objevil obraz nějakého hotelu s bazénem pod nádhernými stromy. Všude chodili překrásné nahé blondýnky s modrýma očima. Nic nechápal.

„Tyhle samičky jsou určeny pro tebe. S těmi budeš mít mladé. Bude to tvoje smečka, chovná zařízení jsme vytvořily tak, aby dokonale odpovídaly vašim tužbám i co se týče potravy. Oplodnění probíhá přirozenou cestou, je to pro nás zábavné.“ Roman konečně pochopil a blaženě se rozesmál, kam se hrabe Lebensborn. Bude jen jíst pít a souložit! Ráj!

„Jsou tu i jiné rasy?“ pokusil se optat myšlenkou a hlas odpověděl.

„Ano, ale mi je nekřížíme. Kříženci nejsou žádoucí, preferujeme čistý chov.“ Objasnil hlas.

„Moje řeč,“ zabručel árijec a spokojeně se rozesmál. Ať se jde bodnout celá blbá zem, myslel si a bylo mu srdečně jedno, jestli ho někdo slyší. Já budu plodit rasu vyvolených. Páni, začal bych třeba hned!

„Jen čekáme na výsledky centrální laboratoře a můžeš se pustit do páření.“

„Jaký výsledky?“ otázal se Roman s obavou v hlase.

„Jen genetika, ale podle vzhledu je to jen formalita. Jsi krásný kousek!“ další mentální pohlazení a chovný Árijec se zatetelil blahem.

„Tak všechno špatně!!“ hlas zaburácel v jeho hlavě a Roman obdržel mentální kopanec, nebo tak mu to alespoň připadalo. „Máš v sobě 21% románské krve! Takže všechno zbytečné! Jsi kříženec!“

„Jak to není možné!“koktal bývalý árijec nahlas, snažíc se vstát. „Nikdy nikdo v našem rodě.“

„Dvě generace zpátky je románská krev, ale to už je jedno. Všechno zbytečné.“ Odtušil hlas

„Táta si vždycky dělal legraci, že ho počali na dovolené ve Španělsku. Dostat se tam v té době nebyla legrace a babička na to s láskou vzpomínala. Prý tam prožila nejkrásnější chvíle života.“ Odmlčel se „Sakra, babička!!“ došlo mu. Hlas se neozýval, nejspíš o podvraťáka ztratil zájem.

 „Co se mnou bude???“ křičel.

„Kastrace a útulek. Jestli si tě do týdne nikdo nevezme, tak utracení,“ ozval se hlas zklamaně. „Čistá bílá rasa už asi neexistuje, jen jedna velká míchanice. U samiček je procento nečisté krve povolené malinko vyšší, ale sameček musí být čistý. Kvůli postupnému zkvalitnění chovu, ale to bys nepochopil.“

Roman se zhroutil na zem a modlil se, aby to byl jen sen. Jeho mysl zastřela temnota. Probudil se.

V útulku….