Zneužívaná

2. 04. 2016 8:19:39
Trošku jinak zpracovaný pohled na kauzy kolem zneužívání dětí a nejen kolem nich. Čtení na víkend, delší povídka zasazená do ospalého městečka sedmdesátých let ležícím na břehu Mississippi. 18+

-Uchopil mě svýma rukama a začal ze mě strhávat šaty. Zkusila jsem se bránit, ale bylo to marné. Vlepil mi facku.

Tak takhle ne, řekla si Jenna Palmerová nespokojeně, další papír vytržený z bloku proměnila v sežmoulanou kuličku a cvrnkla ji na hromádku k ostatním. Ten začátek ji dělal potíže, ale ona to nevzdávala. Stát se v šestnácti letech slavnou spisovatelkou chce trošku odhodlání a toho měla naštěstí víc než dost. Navíc místo pro svoji práci zvolila víc než vhodné. Jeden z mála klimatizovaných denních barů ve městě se v tradičních vlnách veder stal příjemným útočištěm. Léto roku 1970 v městečku Natchez ležícím na břehu řeky Mississippi svým horkým počasím příliš nevybočovalo z průměru. Vedro, jako vždy. Rozhodně je líp tady než ve škole, říkala si začínající spisovatelka usrkávajíc brčkem pomerančový džus. Hodinu před polednem tu nebylo příliš mnoho hostů a tak sama okupovala celý box. Pro její spisovatelské pokusy se nízký box hodil, protože si při psaní představovala lidi vrhající po ní zvědavé pohledy a přemýšlející o čem ta hezká holka asi píše. Pokládala se za celkem hezkou, samozřejmě s určitými výhradami.

Dlouhé vlasy medově zlaté barvy nosila rozpuštěné, zelené oči a drobný nosík v kulaté tváři nevypadaly špatně. Ústa by mohla být maličko menší, říkávala si občas kriticky při krášlení v zrcadle. Nepříliš vysoká a její štíhlé postavě by asi neuškodilo pár kilo navíc v určitých partiích, ale jinak to celkem šlo.

S jejím psaním to už tak dobré nebylo. O svém talentu nepochybovala, ostatně zkoušela už spoustu věcí a všechno zvládala s přehledem. To jen ostatní lidi ji dělali potíže. Trenér plavání ji řekl, že na to nemá. Stejně tak to dopadlo s tenisem. Táta ji vysvětlil, když přišla domů s pláčem, jak to ve světě chodí. Ti nejtalentovanější to mají nejhorší, protože vzbuzují závist i u trenérů. Se psaním to zatím probíhalo podobně. Pokusila se už o nějaká dílka, ale setkala se jen s kritikou a nepochopením. Buď to ohodnotili jako nudu nebo to zase přehnala s fantasií. Jeden z oblíbených učitelů ji poradil, aby zkusila napsat něco ze svých zkušeností či zážitků. Taky jí s rozpaky doporučoval přečíst více knih, prý kvůli slovní zásobě a přehledu. Kde na to má sakra vzít čas? Jenna musí být slavná co nejdřív. Jenže co za poslední dobu prožila zajímavého? Aby o tom mělo cenu psát? No něco se možná našlo, jenže to bylo spíš k smíchu. Pro ni ne, ale pro ostatní určitě.

Měla románek s místní hvězdou basketbalového týmu střední školy, nejkrásnějším klukem z celého města, Thomasem. Alespoň tak ho dřív vnímala, ale teď už určitě ne. Dvakrát mu to udělala v autě pusou a myslela, že pro něj bude něco znamenat. Přehlížel ji dál, jako by se nic nestalo. Nakonec to zkusila jinak a vyspala se s ním. No vyspala přímo ne, to určitě ne. Rychlovka na zadní sedačce Tomova auta se spánkem neměla nic společného. Navíc si to v poslední chvíli rozmyslela a miláček Tom ji připomněl několika fackami, že rozhodnutí se nemění. Představy měly společného s realitou leda houby. Vzpomínala na nevydařený zážitek. Jak ho do ní vrazil, tak se párkrát zatřepal a bylo po všem. Naštěstí. Místo polibků a něžností pár facek.

Bolelo to jako prase a ještě mě ten kretén vyčutnul z auta, když se udělal. Proklínala v duchu bývalou lásku. O nějakém tom orgasmu si mohla nechat jedině zdát. Co si neudělá sama, to nemá. Sice slyšela od holek, že poprvé to není žádný zázrak, ale skutečnost překonala nejhorší představy. Prakticky ji znásilnil, když o tom tak přemýšlela. Cítila se opravdu ponížená. Na druhou stranu to má aspoň za sebou a podobným namachrovaným pitomcům se příště vyhne obloukem.

O tom se psát nedá, každý by se jí vysmál, to věděla určitě, protože podobných naivek bylo dvanáct do tuctu. Navíc ona neměla ráda kňouralky v románech a zařadit se po jejich bok opravdu nebyl její sen. Navíc všechno zlé je pro něco dobré. Teď aspoň může napsat o znásilnění prakticky z vlastní zkušenosti. Ještě přijít na to kdo bude ten násilník, aby to bylo dost emotivní. Hlavně každý musí pochopit, že si za to nemohla sama.

„Dneska vám školu zrušili?“ narušila postarší usměvavá servírka otázkou píseň linoucí se z rádia, pokládajíc před ní na stůl další sklenici s nápojem a na dívčin výmluvný úsměv dodala. „Hele Jenno, jestli tě tu načapá táta, tak mi nakonec ještě vynadá, že jsem tě tu nechala sedět.“

„Dneska nepřijde, určitě! Vede nějaký školení nováčků a ve škole dostali fakt vydařenou omluvenku,“ usmála se budoucí spisovatelka pobaveně. „Takže nebezpečí nehrozí a já tu s vámi vydržím až do večera!“

„Fajn a nechceš to tady teda vzít za mě? Stejně tu chceš zůstat a já bych se raději koupala v řece.“ ušklíbla se servírka. „To bys zvládla a dýška mi můžeš klidně nechat v plechovce pod pultem.“

Jenna významně poklepala na sešit před sebou naznačujíc, že ji čeká důležitější práce, než nějaké podřadné roznášení nápojů. Servírka s úsměvem odkráčela. Z prázdného se bar měnil na poloprázdný, jak přibývalo hostů. Okolní vzduch prostoupila pestrá směs vůní podávaných jídel.

Ale spisovatelku zatím hlad netrápil, přemýšlela nad svou prací. Jak se servírka zmínila o otci tak ji to napadlo. Co kdyby hrdinku jejího díla znásilnil otec? To by v románu určitě vzbudilo spousty emocí. Navíc dnes tu vlastně byla kvůli otci, pokaždé když se mu podařilo ji naštvat, šla za školu. Taková specifická forma pomsty a protestu. Včera ji zamítl páteční koncert v baru Biscuits & Blues. V šestnácti prý má ještě dost času lítat po barech. Přitom majitel baru, otec její nejlepší kamarádky Millie se nabídnul, že na ně dohlídne a pak může Jenna přespat u nich. Táta byl tentokrát neoblomný. Obvyklá scéna nic nevyřešila a otec nepovolil, naopak se zasekl a tentokrát neustoupil. Jenna se s pláčem zavřela do svého pokoje a celý den nevystrčila ani nos. Nasadila nejtěžší kalibr, vyhrožovala sebevraždou. Ani pak si to nerozmyslel...

To už vážně přehnal, říkala si. Nechápala, jak si mohl dovolit ji takhle ponížit nějakým zákazem, jako malýho smrada! Vůbec se poslední dobou nechová dobře, tohle si k ní neměl dovolovat. Jo, takže je rozhodnuto, hrdinku znásilní vlastní otec. Ne! Bude ji zneužívat od dětství! Při té představě ji zamrazilo. Tady vstupuje na tenký led, protože jak má psát o strašném otci, když ten její by vyhrával s přehledem všechny ankety tatínka roku? Navíc musí promyslet, co udělá s matkou. Ta by přece ďábelskému manželovi bránila v prznění vlastní dcery! Z vlastních představ se ji udělalo špatně, protože sama maminku ztratila hrozným způsobem.

Jennin otec jménem Dick Palmer, dnes náčelník Natchezského hasičského sboru, před sedmi lety pracoval jako řadový požárník. Účastnil se tehdy výjezdu ke srážce dvou vozidel s následným výbuchem na výpadovce z města, na staré dálnici 61. Dorazili na místo a Dick se zhroutil. Jeden z hořících vozů patřil jemu samotnému. Nebylo pochyb, komu patří ohořelé tělo. Ten den devítiletá Jenna trávící dopoledne ve školní lavici, ztratila matku i otce. Matku navždy, otce na několik měsíců, protože se nervově zhroutil. Než se Dickovi podařilo překonat nejhorší krizi, starala se o ní teta, matčina sestra v městečku Vidalia na druhém břehu Mississippi. Dick se poté ujal výchovy a dělal všechno proto, aby se dcera měla jako v bavlnce. Mohla všechno a nejen doma. I ve škole a vlastně všude ji procházelo všechno. Vypomáhaly mu sousedky z okolí a občas najímal paní na hlídání. Známost si udělal, pro velkou bolest, až dva roky po ztrátě manželky. Tehdy se odvážil skoro po roce vztahu představit přítelkyni jménem Marge své dceři. Jak se ukázalo, obával se oprávněně. Protože dcera ji nepřijala právě s otevřenou náručí a po nějaké době se ji podařilo otcovu přítelkyni vypudit. Nehodlala se dělit o milovaného tatínka. Od té doby zůstali jen dva. Táta s Marge sice dál udržuje vztah, ale podivný, jako s tajnou milenkou ženatého muže. Kolegové v práci nechápavě kroutili hlavou nad tím, co si nechá od toho rozmazleného děcka líbit. V práci měl dobrou pověst a přísnost mu rozhodně nescházela. Jinak by se nemohl stát náčelníkem sboru. Jeho chování k dceři si vysvětlovali právě tragickou událostí, při níž přišel o manželku.

Měla bych mu říct, ať ji k nám někdy přivede, říkala si Jenna, ale jak plynul čas tak se jí to zdálo čím dál víc trapnější.

Konečně začala psát. Maminka umře na nějakou zlou chorobu a otec začne ubohou devítiletou hrdinku. Ne, přehodnotila rozhodnutí. Devět, to je moc drsný říkala si. I deset bylo málo a nakonec zvolila jedenáct. Bude myslet na to, jak jí táta včera naštval a nějak to dopadne. Bude to formou deníku, řekla si, ale o tom už byla rozhodnuta předem. První znásilnění bude s fackami, to se jí bude popisovat dobře i po pár měsících se cítila zneužitá.

Ještě si odskočila na toaletu. Pak si ke psaní objednala oblíbený koláč s dýňovou zavařeninou a tvarohem. Na nějaký burger neměla ani pomyšlení. Teď už to šlo dobře a slůvka hezky plnila řádky hubeného bloku. Překvapila sama sebe tím, jak se dokázala vcítit do role nelidským otcem zneužívané dívky. Chvílemi ji bylo do pláče, jak se litovala! Čas při práci příjemně utíkal a nadějná spisovatelka si ani neuvědomila, že už jsou skoro čtyři hodiny. U boxu ji sice v práci chvíli překážely dvě skupinky lidí během výdeje obědů, ale ty ji příliš nezaujaly. Dělníci z města na pauze si ji nevšímali, najedli se a zase zmizeli v odpoledním letním žáru široké ulice. Boxy opět zely prázdnotou a Jenna s téměř dokončenou prací, přemýšlela nad závěrem. Je to takové o ničem. Prostě deníček zneužívané holky v bezvýchodné situaci. Nebyla spokojená. Musí tam napsat něco, aby všichni pochopili, že to nevzdává. Pomstí se. Hodila očkem po hodinách, přece jenom hlídala čas. Doufala, že si dnes tátu udobří a pokusí se opět o frontální útok. Snad tentokrát prorazí jeho štít a koncert bude!

Kytara Jimiho Hendrixe znějící z rádia byla náhle přerušena hlášením rádia, které ji vytrhlo z přemýšlení.

„Městké Radio Natchez hlásí mimořádnou událost. Již hodinu městský hasičský sbor bojuje s požárem továrny na převodovky Natchez Salvage & Parts a stále se nedaří ho zlikvidovat. Na místě přítomný náčelník požárního sboru Dick Palmer poskytl našemu radiu několik vět“ Jenna zbystřila v očekávání. Z reproduktoru se ozval hlas jejího otce „Situaci se daří držet pod kontrolou, nehrozí nebezpečí rozšíření plamenů do jiných oblastí města. Továrna je již týden mimo provoz a proto se na místě neměli zdržovat žádní lidé, krom hlídače. Ten požár ohlásil a je v pořádku. Oheň se vzhledem k jeho rozsahu určitě nepodaří zlikvidovat v nejbližších hodinách.“ Po těchto slovech se z radia zase ozvala kytara.

Jenna si objednala mléčný koktejl, věděla, že není kam spěchat. Požár největší továrny ve městě! To je něco! Třeba o tom by později mohla napsat. Táta se v práci zdrží do večera a ona se vymluví na kamarádku, pokud by zkoušel volat. Sice ji bolel zadek od vysedávání, ale ne víc, než ve škole. Chvíli bude ještě psát a pak pomalu vyrazí na autobus.

Otevřely se dveře a do baru konečně prošel někdo zajímavý. Mladý muž neurčitého věku zhruba mezi dvaceti a třiceti lety, jak spisovatelka odhadovala, se usadil do sousedního boxu naproti ní. Po očku si ho prohlížela. Nejvíc ji na něm zaujalo oblečení. Vypadal jako bankovní úředník na polední pauze. Bílá košile a černé kalhoty visící na kšandách. Na nose mu seděly kulaté brýle, pořádné, žádné lenonky. Ty jen umocňovaly dojem úředníka. Snad nemá i puky na kalhotách, usmála se Jenna sama pro sebe a napadalo ji, že takhle určitě chodil oblečený slavný Al Capone. Jenže v roce 1970 se takhle obléká maximálně úředník. I když to bude spíš cesťák, napadlo ji. Čuch na lidi taky patřil k jejím přednostem, alespoň o tom byla přesvědčena. Černé krátké vlasy nad úzkým obličejem s výraznější bradou kontrastovaly se světlou neopálenou pletí. A takhle neopálený tady na jihu mohl být jedině cizinec. Muž si hlubokým, příjemně znějícím hlasem, objednal večeři.

Mladá spisovatelka se opět začala věnovat své práci, tentokrát nenápadně pozorujíc cizince. Opravdu se ji zdálo, že se na ni občas se zájmem dívá. Určitě o mně přemýšlí, říkala si v duchu spokojeně. Líbil se jí a doufala, že ji osloví. Povídala by si s ním o těžkém údělu začínající spisovatelky. Další představy neměla, ale tohle přece stačilo...

Neznámý dojedl jídlo a objednal si kávu. Vytáhl z aktovky knížku a začal si číst. Jenny se zmocnilo zklamání. Teď už se na mě jistě ani nepodívá, říkala si a snažila se přečíst název knihy nebo alespoň jejího autora. Identifikovala jenom velké K na začátku. Počínala si opravdu nenápadně.

„Kipling.“ Trhla sebou při zjištění, že neznámý hovoří k ní. „Zdálo se mi, že vás zajímá moje kniha. Odpusťte prosím, asi jsem se zmýlil.“ Dokončil větu pohlížeje na její vyjevený výraz. Opět si začal číst. Zarazil ji způsob, kterým s ní mluvil. Starší muži se k ní obvykle chovali jako k děcku a tenhle k ní mluví jak gentleman z černobílého filmu. Dodala si odvahy.

„Zajímají mě knihy. Ráda čtu,“ šeptla. Nějak se ji nepodařilo promluvit víc nahlas. Přece jen se ostýchala.

„Taky píšete?“ Otázal se s velkým zájmem.

„Ano, pokouším se o to.“ Odpověděla potichu se smutkem v hlase, když si vzpomněla na věty, které napsala.

„Nechci se vnucovat, ale mohu si k vám přisednout?“ příjemně se usmál a dodal. „Skoro vás neslyším a zajímalo by mě, o čem píšete.“

Jenna v duchu zavýskla radostí, ale na povrchu se tvářila stále stejně smutně. S hranými rozpaky svolila a mladý muž si sedl do boxu naproti ní. Jmenoval se Leland a po chvíli hovoru si začali tykat. Po další hodině měla pocit, že ho zná léta. Dala mu, opět s hraným ostychem, přečíst své dílo. Ona si zatím otevřela Knihu džunglí ležící na stole. Divné, že dospělý, hezký muž čte knížky pro děti. Pak si vzpomněla na maminku. Tuhle knížku měla moc ráda a četla ji z ní před spaním. Leland už dočítal poslední řádky, když Jenna právě narazila na obrázek bílého lachtana sedícího na skále. Kotík, vzpomněla si na jméno nejoblíbenějšího hrdiny z knížky. Po kůži ji přeběhl mráz a oči se ji při vzpomínce na milovanou maminku opravdu zalily slzami.

„To jsi psala o sobě?“ Vyložil si její slzy po svém. Sevřel ji ruce. „Ne nedopovídej, jestli nechceš. To já jen... Že...“ Nenacházel slova, hledíc do jejich vyděšených uslzených očí. Nejdřív nemohla pochopit, o čem to mluví. Pak ji to došlo! Neváhala ani vteřinku.

„Ano,“ pípla a on ji ruce pustil. „Promiň. Jsem ti určitě odporná. I sobě jsem odporná tak tě chápu.“ Velice rychle se vžila do role zneužívané dívky. Připadala si jako filmová herečka. Na Lelanda to zapůsobilo a okamžitě ji chytl za ruce, aby dokázal, že se v něm plete. Takhle reagoval táta, když mu vyhrožovala, že se zabije, usmála se v duchu, aspoň do včerejška. Opět ji zalil vztek na otce, jež si se začínal stavět na zadní.

„Tak to není,“ začal potichu. Víš, já měl taky problémy s otcem. „Samozřejmě, že ne takové jako ty. Otec mlátil moji mámu a všechno co jsme měli, propil. I peníze určené na má studia. Díky němu nakonec nemám žádné vzdělání. Můj sen, žurnalistika, protekl jeho krkem. Takže trošku něco vím, i když jak říkám nemohu srovnávat nesrovnatelné. Jen se divím, že si to dala číst mě, cizímu člověku.“ Jenna už chtěl říct něco o důvěře, ale přehodnotila to.

„Právě proto, že jsi cizí. Otce každý ve městě zná a nikdy by mi neuvěřili. Pokud jsem to neudala dřív, tak teď už určitě ne.“ Chápavě přikývl, tohle dávalo smysl.

„Máš pravdu Jenno. Jsem opravdu zdaleka. Má poslední práce mě zanesla do vašeho města až z Kanady. Hodně cestuji a mám dobrou práci. Má práce je víc než můj koníček a já ji dělám opravdu s láskou. Vlastně i díky tomu co nám prováděl táta, mám tuhle práci. Vypořádal jsem se s ním po svém,“ spisovatelce to bylo jasné, utekl z domova a začal cestovat. „Chci tě upozornit, že musím brzy odjet za další zakázkou a patrně tu jsem naposledy. Tenhle bar mi měl poskytnout krom večeře i úkryt před horkem a navečer až bude trošku příjemněji, chci projet okolí města. Rád bych si prohlédl řeku.“

„Provedu tě po okolí!“ vyhrkla, sakra, až příliš nadšeně, a hned ji to došlo. Zatvářil se podezíravě.

„Jsi neopatrná,“ řekl káravě s pozvednutým obočím. „Co když jsem vrah? To ti nezáleží na životě?“ Ona místo odpovědí sjela smutnýma očima ke svému dílku a zavrtěla hlavou. Pochopil a přikývnul. Sakra já jsem dobrá! Chválila se v duchu.

„Jenno, chci se tě zeptat na jednu důležitou věc. Mám ti pomoci? Ne nemyslím přes úřady, ale třeba díky své práci. Dost vydělávám a znám hodně věcí. Myslíš vážně to na konci deníku?“ Stálo tam -Jednou ho zabiju, uteču a začnu nový život. Jenna pochopila jeho slova. Chce, aby utekla s ním! Bože to je tak romantický. Blažené myšlenky se ji honily hlavou.

„Zatím nemám odvahu utéct. Nevím, co budu dělat. Jednou určitě začnu nový život, i když netuším, jak to provedu.“ Řekla smutně a on ji hleděl chápavě do očí stále ji drže za ruce.

Povídali si až do sedmi hodin, krom jiného pochopila, co vlastně Leland dělá. Vyptával se, jestli mají vlastní dům nebo platí hypotéku. Realitní makléř patrně vysoce postavený, hodně cestuje. Doplňovala si dílky skládačky.

Nakonec Leland zaplatil za sebe i Jennu, která se marně bránila. Servírka po ní házela varovné pohledy, ale nakonec neudělala nic, i když ji viděla odcházet s cizím mladíkem. Alespoň si vryla jeho podobu do paměti a prohlížela si ho tak okatě, že pochopil a usmál se. Odešli držíc se za ruce.

Slunce kolem osmé už nepražilo s takovou intenzitou. Projížďka kolem veletoku v autě z půjčovny se jim oběma moc líbila. Nakonec ukázala novému příteli místo, kam se chodili koupat s kamarády ze školy. Naštěstí zelo prázdnotou.

Dívali se spolu na západ sluncem pod obrovitým dubem na břehu nádherné majestátní Mississppi a drželi se za ruce. Moc chtěla, aby ji políbil. Jenže on se k ničemu neměl. Já husa pitomá, kvůli tomu na co si hraju, mi nedá ani pusu, Sakra! Proklínala se v duchu a pokusila se ho políbit sama. Chtěla ho a moc. Ucouvl. Poprvé to vyšlo, proč ne podruhé? Zkusila to. Stačilo vzpomenout na otce, který ji raději nechal zemřít, než aby ji pustil na koncert. Slzy začali téct, jako na povel.

„Rozumím.“ Zašeptala. „Nechceš mě, protože jsem ti odporná.“Opět se vžila do role odkopnuté, zneužívané chudinky a propukla v pláč. Okamžitě ji objal a začal líbat. „Jsi první muž, kterého chci, nevěřila jsem, že to někdy budu chtít.“ Šeptala mezi slanými polibky a slzy přestávaly téct. On už nemluvil. Jednal. Položil ji do trávy a dlouze jí líbal. Hladil ji po celém těle, tak jemně a ohleduplně.

„Stačí, když řekneš slovíčko a já přestanu.“ Zašeptal s jasným vzrušením v hlase. To už je obklopovala temnota. Jeho ústa sjela dolů a ona byla v sedmém nebi. Laskal ji tak dlouho.

„Pokračuj prosím,“ zaúpěla. „Chci tě cítit v sobě, ani netušíš jak!“ tohle bylo jiné, skoro nemohla dýchat. Tohle nikdy necítila! Vlny orgasmu ji zaplavily, okamžitě jak do ní vniknul. Milovali se snad hodiny, ztratila pojem o čase.

Uprostřed noci ji odvezl domů, bála se, aby otec přece jen nedorazil domů dřív. Pro jistotu zastavil za vůz rohem. Ještě dlouho se líbali a nemohli se rozloučit.

„Udělám pro tebe, co budu moci,“ sliboval stále.

„Škoda, že s tebou nemůžu být navždy!“ odpovídala s dojetím a bylo ji do pláče. Cítila, že nalezla lásku jen proto, aby o ni vzápětí přišla.

Ručičky na hodinách ukazovaly tři hodiny. Ona se jen vykoupala a nemohla po tom všem spát. Pořád cítila Lelanda. Miluju ho! Šeptala si plačíc. Ležela na gauči a četla si Knihu džunglí. Bylo jí smutno a zároveň jí tělem stále pulzoval žár. Táta dorazil domů chvíli po ní.

„Ještě nespíš?“ otázal se dcery starostlivě. „Už to dohořelo, oheň je pryč.“ usmál se na dceru.

„Měla jsem o tebe strach,“ řekla Jenna a padla mu do náručí. Sama nevěděla, co jí to popadlo.

„Ty blázínku.“ Usmál se vesele s dojetím v hlase „Co by se mi asi mohlo stát? Ale je dobře, že jsi vzhůru. Chtěl jsem ti říct, že na ten koncert můžeš. Pořád tě beru jako malou holku a zapomínám, jak si vyrostla.“ Odmlčel se. „To asi ta moje práce, víš, co všechno mi běhá před očima. Slib mi, že nikdy nesedneš do auta k někomu kdo pil. Že budeš opatrná!“pohladil ji po vlasech a ona se rozbrečela. „Neplakej, zlobítko,“ řekl a štípnul ji laskavě do tváře, jako když byla maličká.

Jak jsem o něm mohla říkat takový věci! Bylo ji zle ze sebe samé. Na druhou stranu by jinak nepoznala Lelanda. Nakonec ji vzal do náruče a odnesl ji do pokoje. Zhasnul a počkal u ní do té doby, než se ji podařilo usnout.

Ráno ji vezl do školy. Nechtělo se jí a málo spala, jenže táta trval na svém. Večer byl koncert, tak si ji chtěl ještě užít, jak říkal. U školy se chystala vylézt z auta, když ji chytil za ruku.

„Příští víkend jsem chtěl zajet na řeku rybařit. Stanovat a tak. Jako když si byla malá. Co říkáš? Nemusíš, jestli nechceš, pochopím to.“ Zeptal se sklesle předem očekávaje negativní odpověď.

Usmála se trošku, dnes by souhlasila s čímkoli.

„Pod jednou podmínkou.“ Řekla pomalu a on v očekávání povytáhl obočí, „Že sebou vezmeš Marge. Asi je na čase začít žít normálně.“ Tata ji k sobě přitáhnul a objal ji, nedbaje jejího odporu. Přece jen před spolužáky se to nehodilo. Tentokrát ukápla slza jemu. Byla k němu dnes opravdu blahosklonná. Je šťastnej, říkala si spokojeně.

Koncert se vydařil. Všechno bylo v pohodě a večer si povídala s kamarádkou o svém zážitku. Pochlubila se zážitky, jen zamlčela, jak mu lhala. Ani před nejlepší kamarádkou si netroufala říct pravdu. Poslouchaly písničky v rádiu a rozebíraly nové zážitky. Najednou dole zazvonil telefon.

„To je pro Jennu.“ Křičela z přízemí maminka Millie. „Přepojím to k vám do pokoje.“

„Táta blbne,“ odtušila Jenna se smíchem a zvedla sluchátko. Hlas, který se ozval, opravdu nečekala. Leland.

„Jenno, neříkej nic prosím. Mám jen chviličku a už o mně nikdy neuslyšíš. Ne že bych o tobě pochyboval, ale jistota je jistota, když jde o tak vážnou věc. Sledoval jsem tě. Viděl, jak tě ten dobytek nese do postele. Jak tě objímá dokonce i před školou! Nelhala jsi. Pomohl jsem ti. Můžeš začít nový život. Jako Mauglí zahnal ohněm tygra, tak já nás zbavil našich démonů. Dělám tyhle věci, protože miluju oheň. Ale nikdy tam nejsou lidi. Spousta lidí dobře zaplatí za požár, který vypadá jako nehoda. Jen dvakrát nastala tak vážná situace, kdy jsem zásadu porušil. Naši otcové byli zrůdy. Dům je pojištěný, dostaneš všechno. Začni znovu a žij! Sbohem a buď šťastná.“ Zavěsil.

Jenna stále držela sluchátko vydávající dlouhý tón, nic nechápajíc. Měla pocit, že se jedná o nějaký podivný, bizarní sen. Zvedl se ji žaludek a začínala se chvět v předtuše něčeho děsivého. Netrvalo to dlouho.

Radio přestalo hrát a ozvalo se toho dne již druhé mimořádné hlášení.

„Městké Radio Natchez hlásí mimořádnou událost. Další den a další požár! Tentokrát hoří dům náčelníka hasičského sboru. Pro sbor je to mimořádně těžká událost, protože v částečně uhašeném domě bylo nalezeno jedno mužské ohořelé tělo. O koho se jedna prokáže až pitva, ale kolegové Dicka Palmera se obávají nejhoršího. Po jeho dceři, která mohla být rovněž v domě, nebyla nalezena zatím žádná stopa.“

Autor: Pavel Felcman | sobota 2.4.2016 8:19 | karma článku: 20.50 | přečteno: 673x

Další články blogera

Pavel Felcman

Nebe

Cesta k prozření či spasení je trnitá. A celkově cesty nestojí za nic. Stejně jako úroveň mého pravopisu za kterou se tímto omlouvám.

23.10.2021 v 23:58 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 133 |

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 126 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 132 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 701

ehm. Aou

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...