Jak jsem se naučila mít ráda mráz

Je to trošku perverzní a nejspíš maličko zvrhlé. Jen pro ty které nějak nepohoršuje sex.... Rozhodně 18+

 „Stačí už!“ křičím a snažím se uskakovat před sněhovými koulemi. Moc se mi to nedaří, protože milion vrstev oblečení ze mě udělalo medvídka pandu. „Jsi jak malej!“ Křičím na miláčka a s další zákeřnou ranou přiletí i vlna rozjařeného smíchu. Toho smíchu, který mám tak ráda.  „Sakra!“ Zakleju, když schytám zásah do obličeje. Nikterak tvrdý, ale sníh se mi dostal pod bundu a zastudil na holé kůži. Nemám ráda zimu! Zdařile simuluji zranění po té strašlivé ráně a padám k zemi. Několika skoky v prašném sněhu se přesunul ke mně. Klekne si a sklání se nade mnou. Nehýbu se, zavřené oči pod brýlemi.

 „Jsi v pořádku?“ ptá se hlasem, v němž se mísí starost s nedůvěřivostí. Aby ne, vždyť mě zná! Vymrštím ruce a přitahuji ho k sobě. Nebrání se. Dlouhé polibky a něžné doteky jeho krásných rukou mi dávají zapomenout, jak nemám ráda mráz!

                                                                         ***

    Několik dní před hrátkami na sněhu sedíc v zapadlém baru jsem vznášela poslední námitky před plánovaným víkendovým dobrodružstvím. Ale moje nová, nebo spíš první láska je tvrdohlavá!

„Vážně se ti chce jet na hory? Teď v takový zimě?“ Ptám se s nadějí, že si to ještě rozmyslí. Ale on se jen mile usmívá a spaluje mě zelenýma očima. Pořád nemůžu uvěřit, že tu sedí se mnou. Kolega skoro dva metry vysoký, svalnatý, krátkých světlých vlasů se stal terčem zájmu všech holek z práce. A on si všiml zrovna mě! Prcka o dvě hlavy menšího s krátkými blond vlasy. Vypadám jako kuře no trošku vykrmenější. Co mi chybí na výšce, vyrovnávám vahou. Ale vybral si mě!

„Bude to super, uvidíš. Nakonec si ještě zimu na horách zamiluješ! A hlavně ti tam udělám něco, co jsi ještě nezažila!“ Slibuje příjemným hlubokým hlasem a pohladí mě po tváři. Líbá mě a já už nekladu námitky.

 Miláček je úžasný. Nemá chybu! To že je mu 30 a je tedy proti mně o deset let starší mi nevadí. Naopak.

                                                                             ***

 S bývalým přítelem jsme se seznámili už na základce. Nepoznali jsme jiné partnery a milování jsme si nijak zvlášť neužívali. Alespoň já ne. Standardní dvě minuty, zatřepání nohama a bývalo po všem. Já sotva dostávala chuť pokračovat, kdežto on končil. Nehovořili jsme o takových věcech. Náš sexuální život jakoby řídil rituál. Dvakrát týdně v temnotě pod peřinou. Klasika, žádná divočina jakou sem tajně zkoumala na internetu. Je trapný, když si člověk dokáže spočítat, kolik času v životě věnoval sexu. Jednoduchá rovnice a máme výsledek. 18.6 hodin. Blbý. Tak jsem si časový skóre vylepšovala sama a obstarala si i pomocníka. Přes poštu mířící ke kamarádce. Hned to bylo lepší! Tolik radosti za 250 korun, kdo by to byl řekl. Navíc můj ex začal vyhrožovat při každé neshodě, že si sbalí tašku a opustí mě. Snad se mu líbilo vidět mě brečet a přemlouvání mu asi taky dělalo dobře. Frekvence sexu se snížila na jednou měsíčně a to už mu stačila jen moje ruka. Nenacházela jsem sílu ho nechat odejít, ale pak se to zlomilo.

Firemní večírek, troška alkoholu a konec s kolegou Tomem v kamarádově bytě netřeba rozebírat. Domnívala jsem se, že v pondělí v práci bude dělat mrtvého brouka, ale opak byl pravdou. Zlíbal mě hned ráno namísto tradičního pozdravu ahoj. Nemohla jsem tomu uvěřit. A když se ex druhý den kvůli nějaký kravině rozčílil, tak byla konečná! Vzal si tašku a já mu ji vytrhla z ruky. Přistavila jsem stoličku a ze skříně sundala krosnu.

„Tohle si vezmi, aby ses nemusel pro nic vracet!“ Jeho výraz mi byl odměnou za poslední rok ponižování. Nakonec brečel a prosil on, ale nedokázal mě obměkčit. Má co chtěl! Ještě že jsme bydleli u mých rodičů.

                                                                                 ***

 „Počkej, jak se vyřádíme! Celý týden sami na horách a ty bys snad radši tvrdla v bytě. Zvlášť, když už jsem si zařídil alibi!“ usmívá se miláček a mě poslední slova trochu ochladí. Ale nakonec s odjezdem souhlasím. Přece jen se nějaká ta chyba najde. Spíš několik chyb. Manželka a děti. Zpočátku mi to krom blbýho pocitu moc nevadilo. Prostě mě ani nenapadlo, že by to bral vážně. Ale byl se mnou každou volnou chvíli a já ho přivedla i domů a představila našim. Vysvětloval, že se ženou je jen kvůli dětem, ale já nejsem padlá na hlavu. Jenže co dělat? Říkal, že mě miluje a já milovala jeho.

 Konečně vím co je sex! Odhaloval mi nepoznaný věci a já bez něj nemohla být. Přílišná stydlivost mi zabraňovala při milování mluvit, ale on ve mně četl, jako v otevřené knize. Trošku pevněji mě chytil, zmáčkl a já byla v sedmém nebi! Pochopil, co se mi líbí a já díky němu taky. Po pár týdnech nás čeká víkend na chalupě mých rodičů a tam prý mi ukáže, co se dá zažít! Nesnáším zimu a mráz, ale věřím mu. Podnikám důrazné opatření, aby rodiče náhodou nepřijeli na kontrolu. Vyrazili jsme i přes mé námitky.

                                                                             ***

 Nakonec mi po mazlení ve sněhu musí pomoct na nohy. Želva proti mně skáče jako kamzík. To ty nemožný oteplováky, ale na druhou stranu je mi teplíčko. Horské údolí zasypané sněhem jiskřícím v paprscích únorového slunce je magické. Naše chaloupka vypadá nádherně, v té bílé samotě a tichu. Ani se nepamatuji, kterou zimu jsem tu strávila naposledy! Snad v pěti letech. Propadám tomu kouzlu! Vstupujeme dovnitř a Tom mě ve dveřích líbá na krk. Rozdělává oheň a já se začínám svlékat. Do večera zbývá jen pár hodin, tak abych to stihla! Dává něco vařit na kamna a dopřává mi čas v zápase s oblečením. Kuchyňku začíná naplňovat krom tepla z kamen i vůně skořice a hřebíčku. Za chvíli přede mnou, již svlečenou, přistává hrnek svařeného vína a já mám pocit, že jsou vánoce. Po chvíli se mi začíná věnovat, laská a hladí mi celé tělo. Stahuje mi poslední vrstvu oblečení a jemné doteky rtů mi rozpalují kůži. Nemluví. Rozprostírá na stůl deku a sáhne do tašky. Vytahuje hedvábný šátek a zavazuje mi oči. Jeho silné ruce mě, nahou pokládají na stůl.

 „Nehýbej se,“ zašeptá rozechvělým hlasem a já poslouchám. Cítím mravenčení po celém těle, když mi přivazuje nohy ke stolu a zacvakává pouta na rukou. Jsem vlhká jako podzim a třesu se vzrušením. Nemohu se dočkat, až si začne hrát! Budu mu hračkou, budu mu vším. Chci ho jen pro sebe! Miluju ho!

                                                                               ***

Atmosféru vzrušení přeruší hlasitá kletba a podivný zvuk. Jakoby křupnutí.

„Miláčku? Co se děje?“ Ptám se dokola a jen ticho je mi odpovědí. Nevidím. Nemohu se hýbat a mám strach. Stále stoupá. Už nedokážu ani mluvit. Začínám sebou házet ve snaze se uvolnit. Bolestivě mlátím hlavou o stůl. Šátek se konečně sesmekl a já jedním okem přizvednutou hlavou vidím důvod náhlého ticha. Tom na mě hledí vytřeštěnýma očima, jakoby seděl hlavou opřený o ostrý roh kamen. Z očí mu zmizel život. Propadám se do temnoty. Nebyla jsem v bezvědomí dlouho. Ležím a polykám slzy. Moje láska je mrtvá, tak pitomým způsobem. Nedívám se do těch mrtvých očí, dřív tak krásných. Víkend na jaký nezapomenu, to teda určitě ne! Nikdo nepřijde, nikdo mi nepomůže. Sama jsem se pojistila proti případným zachráncům. Vzpomínám na to, co ztrácím a čas se vleče. Myslím na mamku, na celou rodinu na kočku Týnu. Myslím na tisíc věcí. Mám strach ze smrti. Nejhorší co může být, jak jsem vždycky četla v románech je smrt žízní. Bože, nejvíc se bojím bolesti a dlouhého umírání. Nedokážu přemýšlet. Seberu všechny zbytky síly, trhám sebou jako zběsilá ve snaze uvolnit pouta. Udeřím se do hlavy a opět omdlívám. Po probuzení poznávám, že oheň v kamnech vyhasl. Já pitomá se bála, že umřu žízní, když je venku mráz. Jak se teplota snižuje, tak je mi pořád líp. Přicházejí sny a já postupně vidím, že mráz může být příjemný. A tak jsem se naučila mít ráda mráz…