Už je to tu zas... Kam s ním

Fejeton. Malé zamyšlení nad velkým problémem, který v dnešní době jistě zatěžuje spoustu lidí, asi spíš chlapů.

Tak se tak zamýšlím kam s ním? Mistr Neruda promine, tentokrát se nejedná o slamník ani o nic jiného a snad právě proto, že nevím kam s ním, nemám příliš náladu na dvojsmysly. Ale můžu nad tím trošku zapřemýšlet. Co udělal mistr, když nevěděl, co udělat se starou slámou? Jestli se nemýlím, zavolal Anču, což byla myslím posluhovačka. No to by bylo přece řešení! Zavolal bych

„Ančo!“ a hned bych věděl kam s ním. A vyřešil to podobně jako Švejk, který v románu dokonce i na úřadě přiznal, že se stýká svou posluhovačkou. Jenže ouha. Posluhovačku nemám a v dnešní době nejsem zdaleka jediný. Je to škoda. To by byl život. Pěkný, staromládenecký a přitom by člověk nemusel řešit problém, jaký mám právě před sebou.

Na druhou stranu… Ona by možná Anču bolela hlava, nebo by neměla náladu. A z posluhovačky by zase byla manželka, popřípadě přítelkyně. Tedy ne že bych si o manželkách myslel něco špatného. Ony se jistě najdou i dobré manželky, věčně nadržené, usměvavé a milé. Takových je jistě spousta, především těch cizích. Posluhovačka by to měla horší. Ta by prostě mohla přijít o místo a neměla by pocit, že má své jisté. I když.. Ona by jistě poznala, že jsem dobrák a že ji jen tak nevykopnu. Ale...

Ale abych se někam dostal. Nějakou dobu už jsem sám. Ono to není zas tak špatné být sám, člověk si může udělat ledacos, kolikrát chce a přitom koukat na co chce. Ale po nějaké době… No zkrátka už by bylo na čase s ním něco udělat. Takže jaké mám možnosti?

Jít do baru, něco vypít a něco sbalit. Má to svoje výhody, protože alkohol se postará o dostatečnou přitažlivost prakticky kohokoliv( u mě se to omezuje na ženy, ale proti gustu, ehm). Problém by to asi nebyl. Jenže já už dlouho nepiju, protože mi je pak špatně. Sakra.

Na ulici jen tak někoho oslovit a seznámit se? Cha. Už to vidím, jak na ulici na někoho něco vybafnu. V dnešní době. Buď si mě ani nevšimne, protože bude koukat do mobilu, nebo bude mít sluchátka v uších. A to je ještě ta lepší varianta. V té horší zpanikaří a začne utíkat, já se ve zmatku pustím za ní, abych ji uklidnil a skončím v Shawshanku na pět let za pokus o znásilnění. To je vlastně blbost, nejsme přece ve státech. U nás bych mohl dostat podmínku, nebo pokárání. Ale ani tohle prostě dobré není. Lidi už mají sebou postavené stěny bránící náhodnému seznámení.

Pak je jedna možnost. Pořídit si štěně. To vás pak oslovují ženy každého věku sami. Vy si jen tak vyrazíte a můžete se seznamovat. Ale ono to štěně vyroste a je to přece jen závazek na dlouho. To zase nechci, přeci jen nemám tolik času a tohle by mě omezovalo. A nikdo z mých přátel štěně nemá, abych si ho zapůjčil. To zní vlastně moc dobře – půjčit mi psa na lov si psa na lov. Takové úvahy nikam nevedou a tak poskočím tam, kde jsem měl nejspíš začít.

Internet. A na krátkodobé úlety je to ideální. Stačí říct, že hledáte tu pravou a po vyzkoušení spousty uchazeček, kterým vlastně nelžete, protože vlastně vážně hledáte, buď s nějakou skončíte, nebo hledáte dál.

Jdeme na to. Nebudu si dávat inzerát, nejdřív zkusím oslovit pár žen. Trošičku zašátrám v paměti, protože tenhle pokus už tu taky byl. Jednu za všechny. Po zjištění v profilu, že bydlí nedaleko a je v přijatelné věkové relaci ji oslovím. Sice nemá fotku, ale to já taky ne. Mám pochopení, nechci, aby každý věděl, že se takhle seznamuji. Takže oslovím. Tady to maličko zkrátím a nechám jen to podstatné.

Já: Ahoj, co takhle se trošku poznat?

Ona: To není špatný, vážně měříš dva metry a máš světlé vlasy?

Já: Ano. Chceš poslat foto? (A foto rovnou přikládám)

Ona: Teda, ty jsi moc hezký chlap. Myslím, že bychom se sejít. (vyvíjí se to dobře, pískám si)

Já: Tak fajn, pošleš taky foto?

Ona: Ne, to ne.

Já: Cože? Proč?

Ona: Na fotce mi to nesluší. A nerada to posílám. (přichází lehký záchvat paniky.)

Tady už jen následovalo moje vyptávání proč a pak jsem to zabalil. Představa, že tam dorazí třeba chlap je příliš děsivá. Pak, pokud si vzpomínám, většina ženských lhala. Fotky posílají hodně staré a neaktuální, člověk se díky tomu dostane do zbytečně trapné situace. Nikdy jsem tohle nepochopil, ale u chlapů je to prý podobné. Nevím co čekají že se stane, až se člověk vážně sejde. Ale i když nelže, tak to může být dost nepodařené. Jedna mimořádně pěkná slečna poslala opravdu svou fotku, až se mi nechtělo věřit, že je na seznamce. Sice nepůsobila jako mentální atletka, ale to mi nevadilo. Trochu se teď před čtenářem stydím za svou povrchnost. A dokonce mi na sebe vyzradila, že je vášnivá, upřímná a kontaktní. Mno. Byla. Tohle všechno a ještě něco navíc. Dodnes nemohu zapomenout jak se na mě na domluveném místě vrhla. V úleku jsem nestihl zavřít ústa a už mi v nich rejdil její jazyk. Lidé v kavárně si museli myslet, že se ženě vrátil, manžel po půl roce z vojenské mise. To v lepším případě. V horším z kriminálu po deseti letech, vzhledem k tomu, že mi jedno koleno zabořila až do podpaždí. No a když mi v první větě oznámila, že se nejspíš zamilovala, tak panika dorostla vrcholu. Teď jistě čekáte, vážení čtenáři, že jsem utekl. Ano, zbaběle. A byl jsem proklet do desáté generace od mé nové lásky.

Takže ani tohle nedopadne. Inzerát bych mohl zkusit. Tím nemyslím profesionálky, na tohle prostě nemám. Nemyslím peníze. Nic proti takto vydělávajícím ženám, vůbec ne. Myslím že většina chlapů, která na ně nadává, tajně lituje že za:

A) na jejich služby nemá

B) že se nenarodili ženskou, samozřejmě krásnou a nemohou se živit právě tímhle způsobem.

Tím inzerátem myslím, že bych ho mohl vložit sám. Jenže je to taky nebezpečné. Já přece jen nevěděl kam s ním, ale jinak je mi takhle dobře. Co když budu uloven? Obavy jsou na místě, člověk nikdy neví. A jakou ženu bych vlastně chtěl? Když bych mohl riskovat vztah. Mohl bych říct, že na vzhledu nezáleží. Že jde jen o splynutí(mno v téhle podobě by to bylo dost upřímné), ale k tomu se obvykle dodává duší, ehm. Ale to jsou jen takové ty keci. O tom mluví každý, ale některému chlapovi pak u potencionální partnerky chybí taková maličkost, jako jsou prsa velikosti vodních melounů, jak napsal mistr Terry Pratchett. Ženy nejsou o nic lepší. Aspoň myslím.

Takže co chci. Aby dobře vypadala, byla schopná třeba výletů do skal, to já rád… Aby byla chytrá. Opravdu by měla být inteligentní, vyznat se v literatuře. A co mám ještě rád? Historii.. Ano a měla by to být alespoň částečně historička, nejlépe snad dokonce archeoložka. Je to jasné. Na můj inzerát by měla odpovědět Lara Croft. Ehm. Problém je, že by mě Lara nejspíš nechtěla. A navíc neexistuje. Takže mám asi smůlu.

Omlouvám se, že jsem čtenáře zdržoval a vlastně se nikam nedostal. Ještě to promyslím a třeba napíšu pojednání o inteligentních plastech v dnešní společnosti.

Kam s ním. Ach mistře Nerudo. Jak já vám závidím. Ten slamník. A možná i Anču.